Samotný experiment proběhl v prostředí domova, obývacího pokoje autora práce. Pozvání přijalo celkem 21 dobrovolníků. Rozděleni byli do 4 skupin po 4 až 6 osobách z důvodu snadnější kontroly a potřeby závěrečné diskuze. Každé kolo experimentu proběhlo dle obdobného scénáře. Po příchodu a usazení byly dobrovolníkům podány instrukce s možností doplňujících dotazů. Mimo jiné byli upozorněni, že v průběhu „degustování“ nesmí navzájem opisovat ani slovně hodnotit jednotlivé vzorky a že případné dotazy budou zodpovězeny až po dokončení experimentu, aby nedošlo k jeho ovlivnění. Dobrovolníkům bylo rovněž sděleno, že experiment je anonymní. Každá skupina, první počínaje, se ale na vlastní vyžádání anonymity zřekla a výsledky tak byly po dokončení prezentovány veřejně. Každý účastník dále obdržel propisovací tužku, záznamový Arch pro přiřazení vzorků, papír na poznámky a podložku na psaní. Pro každého byla také připravena sklenice vody pro výplach úst mezi jednotlivými vzorky. Na její doplňování, stejně jako další organizační záležitosti, dohlížela asistentka výzkumu.
Instruktáž následovala donáška pivních vzorků o objemu 0,1 l[1]. Piva byla přinášena postupně, mezi jednotlivými vzorky byl dostatek času na jejich posouzení a výplach úst vodou. Pořadí vzorků bylo u každé skupiny odlišné, aby byly omezeny vlivy pořadí a kontextu. Po ochutnání každého piva spojil účastník v Archu pro přiřazení vzorků konkrétní vzorek se značkou piva, o které se domníval, že k vzorku patří. V případě nejistoty mohl přiřazení ještě před odevzdáním archu upravit. Po tom, co se tak stalo, byla možnost dalšího zásahu do archu uzavřena. Účastníkům byly v zápětí rozdány Závěrečné dotazníky s položkami:
- Odhad počtu mých špatných odpovědí: _____ .
- Nejvíce mi chutnal vzorek: _____ .[2]
- Pivo piji v průměru _____ dní v týdnu.
- Za týden vypiji v průměru _____ půllitrových piv.
- Mým vůbec nejoblíbenějším pivem je: ____________________________________.[3]
Po
jejich vyplnění byly veškeré dokumenty od účastníků vybrány. Následovala krátká
diskuze ve formě focus group, poté odhalení správných odpovědí a navazující
další volná diskuze. Informace, které poskytla, jsou spolu se samotnými
výsledky experimentu shrnuty v následujícím vyhodnocení.
[1] Zdá-li se 0,1 l jako malé množství, pro účely výzkumu bylo zcela postačující. Řada účastníků i přesto vzorky nedopíjela. Lze připustit námitku, že při větším množství – které je v případě piva často konzumováno – by hodnocení mohla být odlišná. Potvrzení nebo vyvrácení této domněnky tak může být cílem dalšího výzkumu (který by byl nad rámec této práce).
[2] Tento údaj byl zjišťován čistě informativně, pro výzkum není podstatný. Podle hlasů se však piva umístila následovně: 1. Pardubický TAXIS /6 hlasů/, 2. Chotěboř Prémium („12°“) /5 hlasů/, 3. Pilsner Urquell /4 hlasy/, 4. Zlatopramen 11° /3 hlasy/, 5. Budweiser Budvar Světlý ležák („12°“) /2 hlasy/, 6. Ambrosius Original („11°“) /1 hlas/; vzorky Birell (nealkoholické) a Gambrinus Originál 10° neobdržely žádný hlas.
[3] Pod čarou bylo v dotazníku k této položce upřesněno: „(uveďte celý název piva, které nejraději pijete, ať už v restauraci nebo doma)“.